Planeta Afazir je nedokonale kulovitým vesmírným tělesem, které obíhá kolem Slunce a které zároveň rotuje kolem své osy. Osa je vůči oběžné dráze mírně nakloněna, což způsobuje změny podnebí během roku a střídání ročních období.
Měsíce a Afazirova orbita[]
Okolo planety obíhají dva měsíce: Lavaja a Eqeit.
Lavaja[]
Lavajina oběžná dráha je téměř rovnoběžná s rovníkem; měsíc má velikost třetiny Afaziru a jeho povrch obsahuje mnoho příměsí rudých, růžových a modrých rud, což dává Lavaji narůžovělou barvu. Lavaja oběhne planetu za deset dní.
Eqeit[]
Eqeitova dráha je od Lavajiny nakloněna o 23°; měsíc má velikost dvanáctiny Afaziru a je šedobílý pro svou vápenatou strukturu. Oběhne Afazir za dva dny.
Teorie o vzniku měsíců[]
Rozdílnost Lavaji a Eqeitu od sebe navzájem a od Afaziru dává podklad teorii, že oba měsíce byly dříve samostatná tělesa (meteory, možná planetky), které byly zachyceny gravitací Afaziru. Některé teologističtější teorie tvrdí, že měsíce jsou zkamenělými démony Afazira a Ze-Qy (proti čemuž rádi brojí zastánci teorie, že Ze-Qa má démona v podobě zvířete) a že každé vesmírné těleso má svůj protějšek. Lavaja a Eqeit ale často vystupují ve starých mýtických příbězích jako dcera a syn Afazira a Ze-Qy. Jsou součástí panteonu světa a jejich jména se nesmí užívat pro cokoli jiného.
Další nebeské objekty[]
Vesmír je samozřejmě plný hvězd, planetek, komet, meteorů a spousty dalších objektů. Jen ti lidé, kteří pracují ve stanicích na oběžné dráze okolo Afaziru, je mohou spatřit. Lidem na povrchu planety jsou tajemství vesmíru skryta. Oběžná dráha Afaziru je poseta množstvím vesmírných stanic a satelitů, které napomáhají přenosu informací a signálů po světě. Přes světélka satelitů jsou hvězdy jen těžko rozeznatelné.
Povrch planety[]
Povrch planety je nerovnoměrný, dělí se na pevninskou část a oceánskou.
Mapa Afaziru (hranice oblastí, názvy základních celků)
Pevninská část planety[]
Kontinenty[]
Pevnina se skládá ze čtyř velkých kontinentů a jim náležejících menších ostrovů, ale toto rozdělení se ve společnosti téměř neužívá. Mnohem běžnější je dělení na správní celky, kdy každý náleží jednomu z Odinů. Veškerá pevnina se rozděluje na šest přibližně stejně velkých správních celků (a jednu malou ostrovní autonomní oblast), kontinentálních oblastí. Jsou to: Miaqa, Ramiron, Uchiat, Zemora, Itos a Eqentas. Tyto názvy vycházejí z afazirské mytologie jako šest strážců Ze-Qy.
Povrch[]
Afazirská pevnina je velice plochá. Převýšení mezi oblastmi nepřevyšuje 300 metrů. Povrch planety byl v důsledku těžby a hledání nových míst ke stavbě měst zarovnáván, valná většina pohoří vymizela z mapy. Stejně tak vymizela i malá jezera, která byla zasypána nezpracovatelnými zbytky rudy. Jedinými pohořími, která se zachovala, jsou Velké hory na Zemoře a Malé hory na Miaqě. I v dobách, kdy byla afazirská geosféra nedotčena, platily za nejvyšší pohoří celého světa: skaliska hor dosahují nadmořské výšky až 9000 metrů. Menší masivy okolo nich byly zarovnány, takže jsou hory strmými dominantami uprostřed plošiny. Nejvyšší horou je Strážce Odinů, který dosahuje výšky 9003 m. n. m. (na jeho vrcholu se nachází Sál Odinů, kde nejvyšší lidští představitelé světa společně zasedají.) Horniny ve sféře jsou velice nesourodé, jak byly lidmi přemisťovány po celé planetě.
Přírodní pustiny[]
Téměř veškerý Afazir je zástavbou obytných domů, laboratoří, továren a středisek. Existuje jen několik málo míst na planetě, která jsou pro nepříznivé přírodní podmínky nevhodná pro život, a do kterých města nepronikla. Říká se jim pustiny. Na celé planetě je jen šest pustin. Dvě z nich jsou rovníkové pouště, jedna na hranicích Miaqy a Eqentasu, druhá na hranicích Uchiatu a Zemory. Dalšími dvěma jsou oblasti Malých hor a Velkých hor. Poslední dvě se nacházejí v polárních oblastech, severní zabírá téměř celou část kontinentálního Ramironu, jižní se táhne přes jih Itosu a částí mečovitého ostrovu v Eqentasu.
Oceánská část planety a hydrosféra[]
Afazirský oceán je jednolitou zelenou plochou. Jeho salinita je vysoká, obsahuje i množství toxických látek, které vylučují řasy. S úhynem živočichů, kteří množství řas v oceánu redukovali, se řasy rozmnožily do té míry, že sahají od hlubokého dna až k hladině. To dává oceánu jeho charakteristickou zelenou barvu. Jsou jediným producentem kyslíku na světě a jedinými přirozeně se vyskytujícími rostlinami vůbec. Řasy u hladiny jsou pravidelně zaplavovány a vysušovány vlivem přílivů a odlivů.
Na Afaziru existují tři základní druhy přílivů: velký lavajský, malý eqeitský a dvouměsíčný. Jsou ovlivňovány gravitací měsíců a jejich polohou.
Kromě oceánu jsou na planetě ještě kontinentální zdroje vody: řeky a jezera. Řek je na Afaziru velice málo a většina z nich je jen občasná; voda protéká koryty jen několik dní po dešti. Jezer je velice málo. Mnohá z nich byla zasypána a na jejich míste stojí města. Existuje jen několik velkých jezer, která ještě nebyla srovnána se zemí. Na Afaziru prakticky neexistuje dostatečné množství pitné vody. Většina přirozených zdrojů je zdraví škodlivá a náklady za čištění by byly větší než náklady za alternativní zdroje tekutin pro lidský organismus, které se vyrábějí.
Atmosféra[]
Klimatické pásy Afaziru (velice hrubě). Modrým odbarvením jsou polární pásy, červeným rovníkový pás, zbytek mapy tvoří životní pásy.
Planeta Afazir je obklopena atmosférou složenou z dusíku, řasami tvořeného kyslíku a pak v menším množství plyny, jako je oxid uhličitý nebo vodní pára. Atmosféra na Afaziru je velice čistá, a to i přes technickou transformaci světa. Vzduch není znečišťován. Spalovací továrny a motory vymizely už před staletími, dopravní prostředky jezdí na elektřinu, lidská oblast ruinování těla je více virtuální.
Klimatické pásy[]
Pro zjednodušení budeme počítat pouze tři klimatické pásy: polární, životní a rovníkový. Polární a životní pás mají severní a jižní část, ale jelikož je rozložení kontinentů v oceánu rovnoměrně jak na severu tak na jihu, severní a jižní pásma se od sebe příliš neliší.
Polární pásy[]
Střídají polární den a polární noc. Porostlé ledovými krystaly. Časté sněžení suchým sněhem. Teploty hluboko pod bodem mrazu. Jižní polární pás je pokryt neobydlenou pustinou, v části severního lze ale najít několik drobných aglomerací díky tomu, že Ramiron je geologicky činnou oblastí. Podzemní horké vody a regulované sopky (viz zdroje energie) vyhřívají část kontinentu, světlo přes období polární noci zajišťuje umělé osvětlení.
Životní pásy[]
Nejobydlenější části světa. Pravidelně střídají den a noc, probíhají u nich čtyři roční období, které se projevují především teplotami, srážkami, mlhami a větrem. Více informací o podnebí v tomto pásu u odstavce Počasí v průběhu roku.
Rovníkový pás[]
Rovníkový pás je pás, který sice nestřídá orční období, ale střídá velké změny během dne. Ve dne stoupají teploty velice vysoko a v noci spadají až k nule. Velice se liší podnebí u pobřeží, které je vlhké a pravidelný vítr od moře snižuje rozdíl teplot (pobřeží bývá často obydlené) a podnebí ve vnitrozemí, které je velice suché a nemilosrdné. V rovníkovém pásmu se vytvořilo několik skalnatých pouštních pustin. Ve vnitrozemí Zemory existuje několik aglomerací spravujících zdejší solární panely. Podnebí zde není tak zničující, Velké hory na východě zachycují mraky a srážky přicházející od západu.
Počasí v průběhu roku[]
Jelikož se bude většina příběhu odehrávat v životním pásu, bude odstavec zaměřen jen na tento pás.
Zima[]
Zima je nejchladnějším obdobím pásu. Afazir je na své roční dráze soustavou nejdále od Slunce. Období se vyznačuje nízkými teplotami, občasným sněžením v oblastech blízkých polárním pásům, slabým deštěm poblíž rovníkového pásu. Slunce je chladné a ostré, počasí je většinou oblačné, obloha je přetažena šedou clonou mračen, ze kterých ale padají srážky jen vzácně. Střídají se období vánic s obdobími bezvětří. Téměř každé ráno pokrývá ulice měst hustá ledová mlha.
Jaro[]
Jaro je velice vetrné období. Téměř neustále pofukuje slabý vánek, který ale dokáže nabrat na intenzitě. Po téměř třech měsících oblačosti se začínají trhat mraky, vítr občas přižene z oceánu občasné dešťové přeháňky. Jedná se o období svěžesti a nového optimismu po šedivé zimě. Teplé jarní slunce zahřívá povrch planety.
Léto[]
Nejteplejší období roku. Vítr se zmírňuje, slunečné dny se střídají s bouřemi (málo deštivé, ale se silným hromobitím.) Větry z pólů občas přinesou bouři padajících krup. Valná většina dnů je ale bezoblačná a teplá až horká.
Podzim[]
Velice proměnlivé období, kdy do teplých dní babího léta zasahují chladné fronty. Na začátku podzimu se jen zvedá vítr (občas ústí v malá tornáda, která ale dokáží technici zkrotit dříve, než naberou zničující intenzity). S blížící se zimou se planeta ochlazuje, přichází více oblačnosti a husté mlhy.
Biosféra[]
Už před dávnými dobami vyhynuli na Afaziru všichni živočichové a zvířata. Po planetě se pohybují jen lidé se svými démony. Rostliny téměř neexistují. Zvířata také ne. Lidé přizpůsobují svůj svět vytvářením skleněných květin a robozvířat.
Jedinými životními formami světa kromě lidí jsou mořské řasy, experimentálně vypěstované vyšší rostliny v botanických zahradách a mikroskopické životní formy jako viry a bakterie, které přežívají v lidských tělech.